Historie 2016-12-27T21:14:56+00:00

Z historie zásobování Olomouce vodou

Pro založení sídliště bylo jedním z nejdůležitějších předpokladů zajištění dostatečného množství pitné vody.

Město Olomouc bylo obtékáno řekou Moravou a jejími četnými rameny, z kterých se odebírala voda. Kvalitní podzemní voda však byla v Olomouci vzácná a její obyvatelé ji odebírali ze studní, které byly budovány jako soukromé ve dvorních traktech budov.

Těchto studní byl poměrně velký počet. Ještě v roce 1866 je uváděno v kronikářských pramenech 147 studní, z nichž bylo 110 určeno městem k veřejnému použití jako jediných zdrojů vody k pití a vaření.

Voda z těchto studní byla odebírána hákem, vážnicí, rumpálem a ojediněle i šlapacím kolem.

VODA PRO OLOMOUC / Z historie
zásobování města Olomouce vodou
Jiří Fiala, Zdeněk Kašpar, Jan Štěpán

vydalo nakladatelství Danal
v Olomouci v roce 2010
ISBN 978-80-85973-70-9

Pokud Vás zajímá historie vodárenství, doporučujeme publikaci Voda pro Olomouc.

Na 107 stranách podrobně mapuje vývoj zásobování města Olomouce vodou od středověku až do současnosti. Kniha obsahuje bohatou obrazovou dokumentaci, množství technických, ale i uměleckých zajímavostí.

Kašny

Voda z veřejných kašen, které byly převážně plněny vodou z řeky Moravy a jejích ramen, mohla být používána pouze k praní a úklidu. První zpráva o vedení vody dřevěným potrubím do městských kašen a nejrůznějších jímek pochází z roku 1446. Podle ní se zavázal městské radě občan města Šimek, že bude opravovat žlaby a rýny vedoucí vodu z Moravy do dvou jímek umístěných v pivovaru na Předhradí.

První vodárna

První větší vodovod s vodárnou byl zřízen někdy kolem roku 1514, protože 8. listopadu 1514 dovolil král Vladislav Jagellonský olomoucké kapitule vést vodu a klást trouby na Předhradí do kašny a rezidence kanovníků. Vodárna s vodním kolem stála u dnes již neexistujícího mlýna – pod klášterem sv. Kláry. Město roku 1528 převzalo tento mlýn a udržování celého vodovodu do své vlastní režie. Lidé, kteří pečovali o provoz vodárny a údržbu vodovodu, byli převážně svou profesí tesaři, protože všechna tato zařízení – vodní kolo, hřídele, zalomené čepy, roury apod. byly zhotoveny především ze dřeva a zejména spojování potrubí byla značně náročná řemeslnická práce.

Druhá vodárna u Kamenného mlýna

Druhou vodárnu postavilo město v letech 1545—547 u Dolní brány poblíž Kamenného (Passingerova) mlýna v prostoru dnešního Palachova náměstí. Voda se odtud vytlačovala potrubím na návrší ke kostelu sv. Michala a odtud se rozváděla samospádem do několika kašen a pivovarů na Záhrubí (dnešní ulice Hrnčířská a Purkrabská).

Třetí vodárna u Rohelské brány

Třetí vodárna byla zřízena u Rohelské brány (v nynější Sokolské ulici). Není sice znám přesný rok jejího vzniku, ale je doloženo, že roku 1561 uložila městská rada jejímu správci Václavu Breitschuhovi, aby nečistou vodu u Rohelské brány odváděl mimo vodárnu.

Roku 1626 byla vodárna opatřena novým vodním kolem a říkalo se jí „Velká vodárna“. Zařízení však zřejmě bylo málo výkonné a potřebám města nepostačovalo, jak o tom svědčí záznamy z roku 1663. V letech 1687—1693 proto došlo k velké rekonstrukci, kdy byla stará vodárna zbourána a postavena nová.

I tato rekonstruovaná vodárna pracovala na stejném principu – voda byla přivedena k vodárně náhonem z Mlýnského potoka od Františkovy brány k vnitřní Rohelské bráně, odkud byla tlačena systémem vodního kola a pump do horní části kamenné věže, kde byla umístěna akumulační nádrž. Z ní byla voda rozváděna dřevěným potrubím do kašen i jednotlivých domů. Dřevěné trouby se zhotovovaly z dubových nebo borových kmenů ručním nebo strojním vrtáním.

Poslední velké opravy této vodárny jsou z roku 1868, kdy bylo postaveno nové železné vodní kolo a z roku 1877, kdy byl postaven parní stroj pro zvýšení výkonu vodárny až na 642 m3 za 24 hodin. Tato třetí a od 17. století i jediná olomoucká vodárna ukončila svou činnost až v roce 1889 vybudováním nové vodárny ve Chválkovicích.V roce 1905 byla budova vodárny zbořena.

Parní vodárna ve Chválkovicích

Město Olomouc jednalo již od roku 1883 s pražskou firmou Corte a spol. o vyhledání vyhovujícího zdroje podzemní vody pro městský vodovod. Teprve v roce 1887 při provádění vrtných prací na území severovýchodně od města se podařilo zjistit na území mezi Pavlovičkami, Chválkovicemi, Týnečkem, Hlušovicemi a Černovírem vydatné ložisko kvalitní podzemní vody. V roce 1888 byl proveden podrobný hydrogeologický průzkum, na jehož podkladě byl začátkem roku 1889 vypracován projekt vodovodu pro město Olomouc.

Stavba vodovodu byla zahájena 20.5.1889 a ukončena byla 23.11. téhož roku. Starosta města Olomouce Josef von Engl předal vodovod do užívání 15. prosince 1889.

Během neuvěřitelně krátké doby několika málo měsíců byla postavena v Olomouci-Chválkovicích jímací studna s předpokládanou vydatností 30 l/s o průměru 2,75 m a hloubce 9 m, parní čerpací stanice v blízkosti studny, výtlačný řad DN 275 mm délky 7900 m, rozvodné řady uvnitř města DN 80—150 mm o celkové délce asi 8000 m s přípojkami a dvoukomorový zemní vodojem z cihelného zdiva o objemu 1500 m3 na Tabulovém vrchu.

Parní čerpací stanice byla v provozu až do 6. května 1960, kdy byl parní provoz převeden na elektrický. Původní zařízení čerpací stanice je zakonzervováno a je v evidenci Technického muzea v Brně jako technická památka.

V dalších letech výstavba olomouckého vodovodu pokračovala a to jak rozšiřováním vodovodní sítě ve městě, tak i zvětšováním akumulace ve vodojemech na Tabulovém vrchu a výstavbou dalších studní v prameništi Chválkovice a Černovír. Kapacita parní čerpací stanice již nestačila zvýšeným odběrům vody z vodovodní sítě a musela být proto vybudována v jímacím území Černovír nová čerpací stanice s elektrickým pohonem čerpadel.

Chcete se podívat na vlastní oči?

Parní vodárna ve Chválkovicích bývá, stejně jako naše další objekty, zpřístupněna veřejnosti několikrát do roka, např. v rámci Světového dne vody 23. března. V případě zájmu o mimořádnou exkurzi kontaktujte prosím s dostatečným předstihem technického náměstka společnosti.

Po 2. světové válce

Největšího rozšíření se však vodovod dočkal po skončení 2. světové války po roce 1945. V prameništi Černovír byly postupně budovány další studny a jeho kapacita tak byla rozšířena na dnešních 200 l/s. Byl zvětšen objem vodojemů na Tabulovém vrchu na dnešních 10.000 m3, dále byly postupně vybudovány dva nové výtlačné řady DN 500 mm a DN 700 z čerpací stanice Černovír do vodojemů na Tabulovém vrchu. Podstatně byla rozšířena i vodovodní síť, zejména na území nové bytové výstavby.

V letech 1956—1957 se olomoucký vodovod poprvé rozšířil i mimo město vybudováním přívodu vody do Přáslavic a to již byl první zárodek skupinového vodovodu Olomouc v dnešní podobě.

Postupně byly na tento skupinový vodovod připojovány další obce, což si vyžádalo s rozvojem nové bytové výstavby a zvyšováním odběru vody ve výrobním sektoru budování dalších vodních zdrojů. V roce 1969—1970 bylo uvedeno do provozu prameniště Štěpánov, v roce 1974 provizorní úpravna vody Chomoutov s odběrem vody z nádrže, vzniklé po těžbě štěrkopísku, v roce 1975 prameniště Senice na Hané, v prosinci 1975 bylo uvedeno do provozu napojení prameniště Litovel na skupinový vodovod Olomouc, v roce 1988 byl zahájen provoz úpravny vody Příkazy s prameništi Březové a Pňovice a v roce 2001 bylo uvedeno do provozu nové jímací území podzemní vody u Chomoutova.

Nová vodárna v Černovíře

V roce 1972 byla uvedena do provozu nová čerpací stanice s úpravnou vody v Černovíře, ve které se snižovala koncentrace volného oxidu uhličitého ze zdrojů v jímacích územích Černovír a Štěpánov, později i Moravská Hůzová. Na všechny tyto objekty navazovala stavba nových výtlačných řadů, vodojemů a zásobovacích řadů.

Začátkem roku 1975 to byl výtlačný řad DN 300 mm a DN 800 z čerpací stanice Senice na Hané do vodojemů na Tabulovém vrchu v Olomouci a koncem roku 1975 výtlačný řad DN 800 mm a DN 900 z čerpací stanice Litovel s napojením na již vybudovaný řad DN 800. V roce 1980 byl uveden do provozu nový vodojem u Křelova o objemu 2 x 5.000 m3, který byl v roce 1986 rozšířen o dalších 2 x 5.000 m3.

V roce 1985 byl uveden do provozu nový vodojem u Droždína o objemu 2 x 5.000 m3, který byl v roce 1989 rozšířen o dalších 2 x 5.000 m3. V jímacím území Litovel byla v letech 1982 až 1992 realizována rozsáhlá výstavba nových jímacích studní, samostatných čerpacích stanic pro čerpání do vodojemu Křelov.

V letech 1980—1990 byly vybudovány jímací objekty s čerpacími stanicemi v prameništích Březové a Pňovice, výtlačný řad surové vody z pramenišť do úpravny vody v Příkazích a úpravna vody Příkazy s napojením upravené vody na výtlačný řad DN 900 mm do vodojemu Křelov.

Úpravna vody Příkazy o kapacitě upravené vody 210 l/s byla uvedena do provozu v srpnu 1988. Úpravna snižuje koncentraci volného oxidu uhličitého v surové vodě a koncentraci železa a manganu.

Úpravna vody Černovír
Úpravna vody Černovír - čerpací stanice
Úpravna vody Černovír - filtrační hala
Vodojem Droždín

Vývoj po roce 1989

Na úpravně vody v Černovíře byla voda upravována pouze aerací s následným zdravotním zabezpečením. Po povodni v roce 1997 se ve zdrojích podzemní vody prameniště Černovír objevil ve vysokých koncentracích mangan a železo, podstatně se zvýšila oxidovatelnost (CHSKMn) a negativně bylo ovlivněno i bakteriologické oživení jímané vody. Složení surové vody se podstatně nezměnilo ani po několikaletém sanačním čerpání. V letech 2000—2001 byla proto realizována stavba „Úpravna vody Černovír – úprava vody po povodni 1997“ o celkovém nákladu 115,7 mil.Kč, kterou byla řešena taková změna technologie úpravy, aby vodu bylo možné opět užívat jako pitnou. Po rekonstrukci je výkon úpravny 300 l/s a je do ní přiváděna voda z jímacích území Černovír, Chomoutov, Štěpánov a Moravská Hůzová.

Do konce roku 1993 spravoval a provozoval státní majetek vodovodů a kanalizací v převážné části tehdejšího okresu Olomouc státní podnik Vodovody a kanalizace Olomouc. V souladu s koncepcí privatizace oboru vodovodů a kanalizací v České republice byla dnem 1.1.1994 založena Fondem národního majetku ČR Vodohospodářská společnost Olomouc, a.s., do jejíhož majetku byla převedeny ze státního vlastnictví některé vodovody a kanalizace (viz majetek společnosti).

Vodohospodářská společnost Olomouc, a.s. do 31.3.2000 tento majetek i sama provozovala. Od 1.4.2000 tento majetek provozuje na základě smlouvy o nájmu, provozování a údržbě MORAVSKÁ VODÁRENSKÁ, a.s. (do 1.1.2008 STŘEDOMORAVSKÁ VODÁRENSKÁ, a.s.) se sídlem v Olomouci.

Město Olomouc si po privatizaci v roce 1994 svůj infrastrukturní majetek vodovodů a kanalizací ponechalo ve svém vlastnictví. Smlouvou mandátní a o správě a pronájmu z roku 1994 byl tento majetek pronajat Vodohospodářské společnosti Olomouc,a.s. Od 1.4.2000 jsou městský vodovod a kanalizace pronajaty MORAVSKÉ VODÁRENSKÉ, a.s.