Kvalita vody je sice stanovena zákonem (resp. vyhláškou) a v drtivé míře nemáme problém s jejím dodržováním. Existuje však řada faktorů, které na ni vliv mají (např. typ vody v daném prameništi, účinnost úpravny vody, sezónní výkyvy v kvalitě a teplotě, stáří vody v distribuční síti, …).

Pokud by neexistovala vyhláška o kvalitě vody, bylo by možné vodu vyčistit a dále ji již hygienicky nezabezpečovat a dodávat přímo odběratelům. V tomto případě by odpadly občasné stížnosti na zápach chloru. To je však nemožné z důvodu dodržování předpisů a z důvodů možného druhotného znečištění při dopravě (např. při poruše řadu). Jsme tedy nuceni u všech zdrojů provádět hygienické zabezpečení plynným chlorem nebo dávkováním chlornanu sodného (další možnost chlordioxid se nám příliš neosvědčil). Někteří odběratelé tedy mohou cítit z vody zbytkový chlor, jehož min. množství je stanoveno předpisy a je taktéž pravidelně kontrolováno.

Tyto negativní dopady lze zmírnit krátkým odvětráním napuštěné vody. Další možností je použití filtrů s aktivním uhlím, což však nedoporučujeme zejména proto, že při nárazovém používání je jejich účinnost problematická a hrozí i druhotné biologické znečištění.